Esej o smyslu a principech trénování-úkol pro splnění zkoušek trenéra
O smyslu a principech trénování mládeže
Pro dnešní mládež je velice důležité je vést k disciplíně, protože dnešní mládež vyrůstá v době chytrých mobilů, mnoha počítačových her. Děti u toho tráví hodiny a hodiny svého volného času. Já nejsem jiná, také jsem vyrůstala v době moderních technologií a stále ještě dospívám v této době. Moji rodiče mě ale vedli k tomu abych šla raději ven s kamarády než trávila svůj volný čas u televize nebo počítače. Oni vyrůstali v době, kdy se lidé museli spokojit s černobílou televizí. Neměli mobilní telefony a určitě si neplánovali schůzky přes sociální sítě. Někteří rodiče dnes dávají děti na sport, který je nebaví nebo jim dají do ruky mobil aby si s nimi například nemuseli hrát nebo se jim věnovat. Sport by měl být součástí každého z nás. Vede k zlepšování sebe samotného, učí nás jednat v kolektivu a můžeme sportem předejít zdravotním problémům.
Děti v dnešní době potřebují disciplínu a respekt ke starším. Dnes jsou naplněné kategorie těch nejmenších dětí jako je přípravka nebo kategorie mladších žáků, ale starší kategorie jsou prázdnější. Každý trénink by měl být naplánovat a mít přesná pravidla, popřípadě rituály. Ke každému dítěti bychom měli přistupovat individuálně. Pro mladší děti by měl být trénink spíše zábava. Měla by se u nich rozvíjet radost ze sportu, koordinace nebo týmové myšlení. Trénink by měl být pro radost, nikdo nechce aby děti chodily na tréninky s nechutí ke sportu. Pokud by to tak bylo kazily by jak ostatním dětem chuť do tréninku stejně tak i trenérovi. Čím je dítě starší měl by se krátit čas zábavy na taktické věci, zlepšování nedostatků. Správná tréninková jednotka je základ úspěchu.
Trenér je osobnost. Trenér by měl být vzorem pro své svěřence. Může být přísný, ale musí být spravedlivý. Měl by u sportovců budovat sebedůvěru a sebekontrolu. Z mého pohledu by měl trenér být respektován, ale nikdo by se trenéra neměl bát. Trenér by měl držet tým pohromadě, dále by měl určitě motivovat svůj tým. Já osobně bych dávala větší důraz na výkon než na samotný výsledek. Máme různé typy trenérů. Prvním typem je trenér, který je pozitivní a na všem najde něco dobrého. Výsledek je pro něj až na druhém místě. Chce své svěřence motivovat, rozvíjet jejich talent a předávat své myšlenky. Trenér pomáhá mladému sportovci radovat se z prožitků a zkušeností, získávaných při sportování, zvyšuje sebedůvěru, podporuje zlepšování výkonu i dlouhodobou motivaci ke sportování. Další typ trenéra je osobnost, která si jde za svým hlava nehlava. Chce jenom výhru.
Sportovat může každý bez ohledu na věk, pohlaví, talent, mentální postižení. Přivedla jsem k florbalu chlapce, který je mentálně postižený. Má autismus, tyto děti mají problém se začlenit do kolektivu. Florbal ho natolik ovládl. Kdyby ho někdo viděl na tréninku neřekl by, že je to dítě s autismem. Sport je pro zábavu. V každém z nás by měla být láska ke sportu a pocit se posouvat dál. Motivací může být taky to, že nás pochválí trenér, ale zároveň vytkne naše chyby, na kterých bychom měly zapracovat.
Alena Břízová
